Návrat k psaní, co se za tu dobu stalo

11. ledna 2014 v 19:04 | CoCo |  Z mého života

Návrat k blogu a k psaní aneb co se za tu dobu stalo

Čauky :). Už je to asi 8 měsíců co jsem tady nebyla. Nebyla chuť psát. Za tu dobu se stala spousta věcí. Kluk kterého jsem dřív milovala (viz.předchozí články).. No je to na dlouho, jen je to pěknej děvkař! Zase mě využil a lhal mi že nemá holku. Stejně ho kopla do prd.. kvůli tomu že u nás přespal (no nic neproběhlo.. no skoro, proběhlo toho hodně až na... i když malem.. to je jedno :D) a on se semnou pak nebavil. Mrzelo mě to ale pak to bylo cajk, vubec jsme ho neřešila, žila si svůj život a on se zase snaží vetřít, no smůla je mi totálka ukradenej prostě minulost, nechci ho znát :D.. Myslím že jsem se pro něj trápila a nabrečela až moc!

No a teď si píšu s o rok mladším kolouškem :3 :D :D... Vrrr ... Achjo! Nevím jak mám překonat ten strach s ním jít ven! Mám takovou MEGA trému že se prostě bojím. A on celkem taky, ale myslím že jsem na tom hůř :D. Nevím o čem bychom si měli povídat a tak, ale je to miláček sladkej :3 Je moc hodnej :))).!

A u koní vše klape, teď mám pronajatou kobču :D Je jí 18, je hodná do té doby než s ní vyjedu sama ven bez dalšího koně do lesa, to jste na zemi v mžiku :D.. Ale na jizdarně je pohodová a na vyjížďkách s jiným koněm taky. Tak nevím co ji šibe když jdeme sami :D.


BYE :D
 

Nedočkavost <3 Láska, koně

8. dubna 2013 v 18:14 | CoCo |  Z mého života
Nedočkavost. To je momentální téma týdne a já se musela usmát, protože u mě je tohle docela dost aktuální téma. Asi před třemi měsíci jsem objevila v sousední vesnici vzdálené asi dva kilometry dvě kobylky, které patří pánovi, který neumí jezdit a má je jen na parádu. Po asi skoro měsíčním odkládání kvůli různým komplikacím jsme pánovi zavolali a ten řekl, že není žádný problém, že klidně u něho jezdit můžu. Jenže pak asi zase další dva týdny jsem nemohla, protože jsem byla různě u babiček a po dalších rodinných návštěvách. Když jsem si povinnosti odbyla, volali jsme znovu pánovi od koní, jenže ten pro nás měl smutnou a špatnou zprávu, že kobylku srazilo auto a potrvá než se uzdravá, a že druhá je mladá kobylka dlouho neježděná. Jenže to už mámin přítel mu znovu kvůli mladé kobylce volat nechtěl, takže jsem musela zase nějaký týden počkat. To už jsem, ale nevydržela a po několika dnech, týdnech jsem do vesnice zajela osobně na kole. Jenže jsem si z nepochopitelného důvodu vybrala zrovna ten jediný den v týdnu kdy bylo hnusně a byl sníh. Takže majitel koní mi řekl, že by byl rád kdybych na mladou chodila, ale až se oteplí. Takže čekám další měsíc a sleduju rtuť na teploměru a modlím se za teplo a sluníčko.

Letošní jaro si opravdu dalo na čas, ale zdá se podle venkovního počasí i podle předpovědí, že se umoudří. Venku se rtuť na teploměru vyšplhala k devíti stupňům a sluníčko hezky svítí. Moc moc moc doufám, že tohle počasí vydrží a bude se už jen oteplovat. Jsem na ty kobylky fakt natěšená a nemůžu se dočkat. Ve škole nemyslím na nic jiného než na kobylku a plánuju. Doufám, že tento víkend to konečně klapne a já půjdu za "mou" milovanou kobylkou, kterou jsem si tolik oblíbila, už jen díky tomu, že jsem ji chodila pozorovat a krmit k výběhu. Už mám plán jak s ní začnu pracovat, ale o tom až články někdy jindy :).

Láska. Další důvod k mé nedočkavosti. Minulé léto se semnou rozešel kluk, byli jsme spolu docela krátce, hlavně kvůli dálce. To byl i jeho důvod k rozchodu. Ale mám ho fakt ráda a jsem do něj snad ještě stále zamilovaná. Už od začátku zimy tak trochu plánujeme, že se k sobě vrátíme a že k nám přijede. Bylo by skvělé kdyby to vyšlo tento víkend :). A jsem docela nedočkavá, ikdyž i celkem nervozní. Mám strach, že to co bylo mezi náma už zaniklo, ale snad ne. Co jsem se pro něj naplakala a natrápila... Svět by byl krásnější bez kluků =D =) =P ... Nebylo by tolik trápení.

Tak se mějte :). HOŘÍM NEDOČKAVOSTÍ na Vaše komentáře :P :D.

Mámin přítel, manžel

8. dubna 2013 v 10:00 | CoCo |  Z mého života
Před pár lety si máma našla nového přítele, protože mezi mámou a tátou to moc neklapalo. Bylo mi asi 12, když jsem přišla ze školy domů a chystala se do kroužku, slyšela jsem dupání na schodech a viděla jsem kufry v chodbě. Táta je pilot tak jsem se ho ptala jestli někam zase letí třeba na delší dobu a on že ne že se stěhuje. Nakonec u nás ještě chvíli bydlel a jednoho dne nás všechny vztekle svolal že je "rodinná porada" (což se u nás nikdy nevedlo) a vysvětlil nám v záchvatu svého ega, že se spolu rozvádí, že si maminka našla přítele atd. a pro nás pro děcka to byl šok a nechápali jsme to. Hlavně to bylo od něj všechno hrozěn nešetrné a jednal v záchvatech svého uražného a zraněného ega a myslím, že vůbec nepřemýšlel nad tím co to s náma udělá. Ale tento článek není o rozvodu mých rodičů takže přistoupím k tomu maminýmu příteli. Hned ze začátku jsem ho nesnášela. Měl dlouhý, kudrnatý vlasy a vypadal jak mánička byl mi hrozně nesympatickej. Ještě než jsme se přestěhovali za ním do nového bytu tak jezdil on k nám (a že to byla celkem dálka asi 300 km) a jezdívali jsme s ním na chalupu. Pak máma otěhotnila což jsme my samozřejmě ze začátku nevěděli a přestěhovali jsme se za ním do čech. Ze začátku to bylo docela maso. Pořád jsme se hádali, nesnášela jsem ho. Přišlo že se pořád do všeho motal, mámě do výchovy a do všeho co se nás týkalo. Strašně mě s tím štval! Kolikrát jsem na něho řvala a on byl totálně mimo a občas jsem myslela že mě zmlátí. Jednou na chalupě mu teda už bouchli nervy chytil mě, mávl semnou vzduchem, pamatuju si že semnou shodil i nějaký židle co tam stáli a mlátil mě. Máma samozřejmě uplně mimo a jediné na co se zmohla tak brečet a přemlouvat ho ať to nedělá. Naštěstí na mlácení došlo jen jednou. Pak už si vylíval všechno jen na mém chudákovi psovi, kvůli kterému jsme se taky několikrát pohádali. První měsíce, první rok to bylo nesnesitelné, ale teď už po těch asi třech letech společeného bydlení si myslím, že se to o hodně zlepšilo i naše vzájemné vztahy. Už se nehádáme, neřveme na sebe, neztrácíme nervy a nemlátí mě ani psa. Teď se spíš občas pošťuchujeme a "hádáme" ze srandy hlavně o jídlo :D. Jediné co mě ještě do teď štve, že jsme se přestěhovali minulý rok do nově postaveného baráku a pes nesmí dovnitř a musí být na zahradě. Ke všemu začal utíkat ze zahrady, takže musí být přivazaná ke kotci a k boudě, naštěstí ten řetěz má docela dlouhý a až se oteplí spravíme plot.

Kam dál

Reklama