Mámin přítel, manžel

8. dubna 2013 v 10:00 | CoCo |  Z mého života
Před pár lety si máma našla nového přítele, protože mezi mámou a tátou to moc neklapalo. Bylo mi asi 12, když jsem přišla ze školy domů a chystala se do kroužku, slyšela jsem dupání na schodech a viděla jsem kufry v chodbě. Táta je pilot tak jsem se ho ptala jestli někam zase letí třeba na delší dobu a on že ne že se stěhuje. Nakonec u nás ještě chvíli bydlel a jednoho dne nás všechny vztekle svolal že je "rodinná porada" (což se u nás nikdy nevedlo) a vysvětlil nám v záchvatu svého ega, že se spolu rozvádí, že si maminka našla přítele atd. a pro nás pro děcka to byl šok a nechápali jsme to. Hlavně to bylo od něj všechno hrozěn nešetrné a jednal v záchvatech svého uražného a zraněného ega a myslím, že vůbec nepřemýšlel nad tím co to s náma udělá. Ale tento článek není o rozvodu mých rodičů takže přistoupím k tomu maminýmu příteli. Hned ze začátku jsem ho nesnášela. Měl dlouhý, kudrnatý vlasy a vypadal jak mánička byl mi hrozně nesympatickej. Ještě než jsme se přestěhovali za ním do nového bytu tak jezdil on k nám (a že to byla celkem dálka asi 300 km) a jezdívali jsme s ním na chalupu. Pak máma otěhotnila což jsme my samozřejmě ze začátku nevěděli a přestěhovali jsme se za ním do čech. Ze začátku to bylo docela maso. Pořád jsme se hádali, nesnášela jsem ho. Přišlo že se pořád do všeho motal, mámě do výchovy a do všeho co se nás týkalo. Strašně mě s tím štval! Kolikrát jsem na něho řvala a on byl totálně mimo a občas jsem myslela že mě zmlátí. Jednou na chalupě mu teda už bouchli nervy chytil mě, mávl semnou vzduchem, pamatuju si že semnou shodil i nějaký židle co tam stáli a mlátil mě. Máma samozřejmě uplně mimo a jediné na co se zmohla tak brečet a přemlouvat ho ať to nedělá. Naštěstí na mlácení došlo jen jednou. Pak už si vylíval všechno jen na mém chudákovi psovi, kvůli kterému jsme se taky několikrát pohádali. První měsíce, první rok to bylo nesnesitelné, ale teď už po těch asi třech letech společeného bydlení si myslím, že se to o hodně zlepšilo i naše vzájemné vztahy. Už se nehádáme, neřveme na sebe, neztrácíme nervy a nemlátí mě ani psa. Teď se spíš občas pošťuchujeme a "hádáme" ze srandy hlavně o jídlo :D. Jediné co mě ještě do teď štve, že jsme se přestěhovali minulý rok do nově postaveného baráku a pes nesmí dovnitř a musí být na zahradě. Ke všemu začal utíkat ze zahrady, takže musí být přivazaná ke kotci a k boudě, naštěstí ten řetěz má docela dlouhý a až se oteplí spravíme plot.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama